Výtah z článku porodní asistentky H.Peters, který vyšel v časopise německých porodních asistentek.

V šátku sedí dítě v anatomicky správné pozici roznožmo,zatímco záda dítěte jsou úplně podepřena. Je známo, že u přírodních národů se luxace kyčelních kloubů téměř nevyskytuje, protože nosí děti tímto způsobem. Při již existující luxaci obvykle používáme terapii roznožovacími kalhotkami, nebo širokým zakládáním plének, která může být nošením dítěte v šátku optimálně podporována.Proti zdánlivě oprávněné námitce, že ztráta tepla vzniklá při používání šátku nemusí být přínosem, se dá namítnout, že zdravý kojenec je v našich zeměpisných šířkách schopen se vyrovnat s výkyvy teploty, aniž by musel být zabalen po špičku nosu do podušek. Tím je regulace tepla podněcována přirozeným způsobem, dosáhne se určité otužilosti a kromě toho je podpořena profylaxe křivice, což u kojence, zastíněného před každým světlem, není tak jisté. Psychologický efekt tohoto způsobu nošení přispívá navíc k niternému citovému vztahu mezi dítětem a matkou (rodiči) a také k rozvoji inteligence dítěte. Dítě potřebuje pocit jistoty, který je zprostředkován těsným kontaktem s matkou a otcem. Rodiče jsou stále v zorném poli, nic neomezuje jeho obzor jako v dětském kočárku.Já sama jsem se mohla přesvědčit o praktických přednostech šátku, jelikož jsem odnosila tímto způsobem dvě děti. Člověk má obě ruce volné, může se věnovat své práci, například obstarat sourozence dítěte, aniž by miminko muselo stále ležet v postýlce. Dítě se tak brzy účastní rodinného života. Kromě toho je neomezený přístup ke všem obchodům, nákupním střediskům spojený s ušetřením času - parkoviště pro dětské kočárky je zbytečné, čekání u přeplněných výtahů rovněž. Problém místa při jízdě veřejným dopravním prostředkem nepřipadá v úvahu. To všechno je jistě důvod, aby matky mnohem častěji braly s sebou své děti při různých příležitostech. Dítě je pořád při tom a učí se rychleji pochopit okolní svět.